// ARAN EPOCHAL // V Aranu Epochalovi mají zastání lesní tůně i polní mokřady. Ambientní folk předený akustickou baskytarou svébytně navazuje cestopisnou poetikou na odkaz Greenhorns a dalších, současně ale rozvíjí i vlastní ojedinělý zvuk a náladu. www.aranepochal.tv www.aranepochal.bandcamp.com
// SEVERNÍ NÁSTUPIŠTĚ // Volnost, rovnost, táborák. Cesta do nádražní restaurace a ještě dál. Severní nástupiště přežilo pandemii a v místy až devítičlenné sestavě vzdá hold Libni, Palmovce a synagoze i s několika novými písněmi v záloze. www.severninastupiste.bandcamp.com www.severninastupiste.tumblr.com
I v letošním roce uvedeme v synagoze představení Ur Fascism. K vidění bude 4. a 5. června od 19 hodin.
Život, to je to, co ještě (nebo stále) nelze, anebo nemůžeme pochopit, proto neexistuje žádný předchozí plán, význam, anebo vysvětlení.
Ur-fascism je původně název krátkého textu, které pronesl v roce 1995 italský spisovatel a filozof Umberto Eco na půdě americké Kolumbijské univerzity. Český čtenář má možnost vůbec poprvé se setkat s jeho kompletním českým překladem v rámci uvedení stejnojmenného projektu, za nímž stojí herec a performer Jakub Gottwald. Stejnojmennou prací se tak odkazuje k textu jako k jedné z možných interpretačních linií, jako jedné z možných cest, po nichž se lze vydat, než vás pohltí labyrint otázek. O co se vlastně Gottwald pokouší, o jaké otázky se jedná? Objevitel nemůže vědět, co objevuje, dokud to neobjeví, a zdá se, že toto vedení myšlenky působí už dávno předtím, než si dotyčný vůbec uvědomí, k čemu by rád dospěl. Jak a proč se to děje, zůstává stále záhadou. Ale právě ona procesualita je důvodem, proč každé dílo, které se zabývá povahou řádu a pokouší se zkoumat jeho vzorce, nemůže být pro jeho autora triviální.
Další možností je připustit si, že situace, v níž se nacházíme, je tak špatná, že i řada nejbystřejších vzdává snahu hledat něco lepšího. Gottwald se ale ve své nové práci snaží ukázat, že podstatou všech našich problémů je špatné myšlení. A jednou – logickou – cestou ven je hledání myšlení lepšího.
Jakub Gottwald Aleš Čermák Filip Šebšajevič Štěpán Krahulec Jaro Repka Pavla Klouzalová
„Divočinu nelze ex definitione „vytvořit”, lze ji pouze připustit.“ Igor Míchal
srpen 2016, Přístav 18600 Nová divočina, to je příroda bující na místech, kde byste ji nečekali. V prasklině chodníků, na opuštěném nádraží, v bývalém lomu. Po tom, co místo opustili lidé, přebírá si ho příroda zpátky. Výstava Krajinou přílivu… Rohanský ostrov mapuje jedno z takových míst na břehu Vltavy v Praze. Ve 20. století se na široké pláni ve výrobních halách a betonárce připravovala výstavba pražského metra. Pak ale takřka celý areál zanikl, lidská činnost utichla a moci se ujaly přírodní procesy.
V kulisách rozpadlých továren začala růst tráva a stromy. Místo osídlili zajíci, koroptve a slavíci. Přírodní podoba Rohanského ostrova již ale pomalu mizí pod novou zástavbou, kterou tam plánují developeři.
Specifickou estetiku divočiny, která tam v mezičasí bují, zachytili fotografové Richard Hodonický a Zdeněk Helfert. Výstava vznikla v roce 2016 jako první akce pro veřejnost v režii spolku Krajinou přílivu.
V roce 2014 proběhla vůbec první akce, kterou organizovala iniciativa Krajinou přílivu. Jedna z členů budoucího spolku se zajímala o fenomén tzv. nové divočiny – přírody bující na místech, která jí k tomu člověk neurčil a kde ji nijak nekontroluje. Jedno z takových míst je pražský Rohanský ostrov, který je v plánu v brzké době zastavět moderními budovami. Ve spolupráci s fotografem Richardem Hodonickým vznikl nápad danou lokalitu nafotit ještě v její původní syrové estetice a uspořádat výstavu. Na její financování jsme ovšem potřebovali získat prostředky. Tak se uskutečnila první benefiční akce.
Na jejím začátku proběhla procházka po Rohanském ostrově s přírodovědcem Jiřím Sádlem, zaměřujícím se kromě jiného právě na fenomén nové divočiny.
Následovaly koncerty…Jakub Jirásek aka J s kapelou Cold Cold Nights indie folk / post rock / emo www.coldcoldnights.bandcamp.com
V květnu 2015 proběhla druhá benefiční akce, která přispěla na získání prostředků na plánovanou výstavu Krajinou přílivu, Rohanský ostrov. V dnes již neexistujícím Podniku, který sídlil v budově bývalých elektrických podniků na Vltavské, zahrály čtyři kapely:
Červenec 2017, prostor Přístav 18600 Členové tehdy ještě neoficiálního spolku Krajinou přílivu se v roce 2017 shlédli v nápadu komunitního pěstování – rostlin, vztahů, společenského programu. Ve spolupráci s podnikem Přístav 18600 (a na jím spravovaném prostoru) a spolkem Nezevli jen tak iniciovali vznik a podíleli se na výrobě komunitních bylinkových záhonů. V červenci byly záhony osazeny společně s účastníky workshopu vedeného spolkem Nezevli jen tak a návštěvníky Přístavu.
Záhony jsou ve volně přístupném prostoru Přístav 18600 k užívání pro veřejnost. Vzhledem ke své velikosti jsou určeny hlavně pro pěstování bylinek a drobných rostlin.
Fotografie: Richard Hodonický Spolupráce: Přístav 18600, spolek Nezevli jen tak a Krajinou přílivu www.nezevli.cz www.18600.cz
18. – 23. 6. 2018, Synagoga na Palmovce V červnu 2018 jsme uspořádali týdenní výstavu v Synagoze na Palmovce na téma pozapomenutého českého humanisty Přemysla Pittra. Výstavu jsme měli zapůjčenou z Archivu Přemysla Pittra a Olgy Fierzové. V rámci týdenní expozice proběhly dvě doprovodné akce – projekce dokumentu na dané téma – Milujte své nepřátelé a beseda s veřejností, odbornicí na Pittra Monikou Žárskou a jeho spolupracovníkem Miroslavem Matoušem.
V roce 2018 to bylo 100 let od založení Československé republiky. Dobrá příležitost si připomenout důležité momenty a osobnosti z její historie. Kromě těch všeobecně známých jsou ale i postavy důležité a inspirativní, o jejichž životě a činnosti se moc nemluví. Přemysl Pitter (1895 – 1976) byl humanista mezinárodního formátu, někdy nazývaný český Nicholas Winton. Zachraňoval a staral se o děti, o které se nikdo jiný nezajímal. Věřil v lidskost a možné porozumění v časech a situacích, kdy to byly velmi těžko přístupné myšlenky. Mohli bychom ho považovat za snílka. Kdyby ovšem výsledky jeho celoživotní práce nebyly důkazem toho, že má cenu se snažit a může to fungovat.
Doprovodný program 18. června 2018
představení výstavy Evropský humanista Přemysl Pitter (1895 – 1976) a Archivu Přemysla Pittra a Olgy Fierzové – Lenka Lajsková z Národního pedagogického muzea J. A. Komenského a režisér filmu Tomáš Škrdlant
projekce filmu Milujte své nepřátelé. Dokument režiséra Tomáše Škrdlanta líčí příběh Švýcarky a Čecha, kteří změnili stovkám lidí život i pohled na něj.
21. června 2018
projekce rozhovorů s „Pittrovými dětmi“ z akce zámky
beseda s překladatelkou a odbornicí na Přemysla Pittra Monikou Žárskou a Miroslavem Matoušem, dlouhodobým spolupracovníkem Přemysla Pittra. Přemysl Pitter byl velkou postavou československé historie, připravili jsme pro účastníky prostor pro debatu o jeho osobě a jejím možném přínosu pro nás dnes. Pittrovy aktivity jsou až neuvěřitelně obsáhlé. Od spolků zabývajících se pacifismem či veganstvím přes akademickou Ymku a jeho provokativní křesťanský komunismus po spolek zabývající se československým vztahem k Sudetským Němcům a naopak. Hlavní a celoživotní pole působnosti pro něj byla pomoc dětem a následná pedagogická péče o děti z nuzných poměrů. Po druhé světové válce zachraňoval podle svého přesvědčení všechny děti, které to potřebovali.
27. 9. – 4. 10. 2018 lokace:5 podniků v Praze Libni
Rok 2018 byl důležitým momentem „osmičkových“ výročí české historie. Rozhodli jsme se proto se v rámci jedné z našich akcí věnovat tomuto tématu. Na konci září byla ve výlohách několika libeňských podniků expozice dobových materiálů týkajících se české historie – novin, archivních audiozáznamů a fotografií. Podařilo se nám získat do správy archiv historických tiskovin a dobových materiálů napříč 20. stoletím z československé historie. Z těchto materiálů jsme připravili výstavu zaměřenou na období roku 1968. Část tiskovin byla přítomná pro návštěvníky v originále, hlavní část pak byla na výstavních panelech.
Pro instalaci výstavy jsme využili výloh a prostor několika libeňských podniků, kde se běžně kulturní program příliš nekoná. Chtěli jsme tak novou formou nabídnout obyvatelům nejen Prahy 8 kulturu i tam, kde by ji nečekali a také přinést něco nového zapojeným podnikům.
V den zahájení jsme pořádali několik akcí. První byla procházka s odborným výkladem PhDr. Jana Cebeho (historik médií a přednášející žurnalistiky) – společně s návštěvníky jsme prošli všechna místa instalace výstavy a byla to tak procházka nejen faktická, ale i přeneseně procházka po důležitých událostech roku 1968, které byly prezentovány v tematických blocích na výstavních panelech.
Jací jsou? „Můj otec padnul v Praze, a když mně dají rozkaz, padnu tam taky.“ „A proti komu bys tam bojoval?“ „Proti kontrarevoluci.“ „A jak víš, že je v Praze kontrarevoluce?“ „Psala to Pravda.“ „Noviny ale také psaly, že Tito je krvavý pes a nakonec se ukázalo, že šlo o omyl.“ „Tak ty jsi také náš nepřítel.“ „Proč?“ „Protože mluvíš jako nepřátelská propaganda.“ „Ale vždyť to není pravda, jsem Čech a vím, jak to u nás vypadá. Přečti si naše noviny.“ „No jo, ale ty noviny řídí kontrarevolucionáři.“ „Ale to je hloupost, já jsem taky novinář a to jsou mí přátelé, já je znám.“ „To si jen tak myslíš, že je znáš, teď se teprve ukázali, dostali se mezi vás kontrarevolucionáři.“ Tento rozhovor, který jsem nedávno vedl v Sovětském svazu je klasickou ukázkou myšlení našich okupantů. Je to logický výsledek propagandy, v zemi kde v roce 1917 bylo 90% negramotných a celá marxistická filosofie byla zjednodušena na několik hesel. Svoboda slova v celých dějinách Ruska a Sovětského svazu existovala pouze rok a půl, kolem roku 1917 a na to se již dávno zapomnělo. Všechny informace jsou jenom z jednoho oficiálního komunikačního kanálu.
Fotografie: Richard Hodonický Spolupráce: PhDr. Jan Cebe, Vladimír Merta, kapela Made by the fire a spolek Krajinou přílivu Zapojené podniky: Bar Na Měsíci, Chlebíček store, Krejčovský ateliér GK, Vinotéka Dionýs, Long Island
Výstava byla poté přesunuta do prostoru podniku Mlsná Kavka v Karlíně, kde byla k vidění od prosince 2018 do prosince 2019.
výstava Promluva (Eliáš Dolejší) Tvorba Eliáše Dolejšího je nadčasová. Jeho záměrem je vytržení z žité zkušenosti času na základě přerušení běžného časového kontinua. Otvírá prostor pro možnost nové zkušenosti, která se přibližuje zakoušení posvátného. Tato zkušenost je specifická tím, že se vzpírá kontextualitě a hypoteticky funguje napříč sociálně-kulturními diskurzy. Tuto výstavu věnuje autor specifickému otevírání nové formy zážitku spojené s promluvou konkrétního prostoru a jeho vztahu s vystavovanými objekty. Název výstavy Promluva cílí na problematiku objektové ontologie a její formy. Na základě spojení prostoru a objektů vzniká prostor nový. Právě vztah mezi těmito subjekty a jejich dialog je výchozím bodem pro jiné vnímání a novou orientaci návštěvníků výstavy. www.works.io/elias-dolejsi/
film Central Bus Station (Tomáš Elšík) Dokument o druhém největším autobusovém nádraží na světě situovaném v Tel Avivu. V útrobách nádraží vznikla porodnice, kostel, knihovna a divadlo využívaná uprchlíky z celého světa. Je jednoduché se ve změti nekonečných chodeb ztratit…proto i toto místo má svého průvodce – Yonathana. Yonatan budovu autobusového nádraží považuje za jedno z mála svobodných a autentických míst v Izraeli. Společně s Yonathanem film sestupuje do míst, kde 20 let nikdo nebyl a odpovídá na všudepřítomnou otázku, proč je toto místo pravým domovem nejen pro Yonathana. www.centralbusstationfilm.com
koncert Meccaverius Society Instrumentální kapela Meccaverius Society byla založena v Praze roku 2012. Na počátku skupina vycházela především z post-rocku a free-jazzu, jejich hudební styl byl dále ovlivněn starými rockovými kapelami. Po několika letech hraní, především v pražských klubech, svůj hudební styl přetvořili a nyní jejich hudba obsahuje známky psychadelického a matematického rocku. Jejich vystoupení jsou doprovázeny live projekcemi Eliáše Dolejšího. V roce 2018 dělala kapela hudbu k filmu Central Bus Station. www.bandzone.cz/meccaveriussociety
Fotografie: Richard Hodonický a záběry z filmu Central Bus Station Spolupráce: Eliáš Dolejší, Magdalena Schnitzerová, Tomáš Elšík, kapela Meccaverius Society, spolek Krajinou přílivu a Sdružení Serpens
Burial Hex opět po třech letech nevynechal na svém evropském turné Prahu. Velmi výrazný představitel zámořské nové vlny post-industriálu, dark-ambientu, elektronické psychedelie či temné rytmické elektroniky se představil domácímu publiku v unikátním prostoru libeňské Nové synagogy na pražské Palmovce v neděli 22.9. 2019. Clay Ruby aka Burial Hex spolupracoval za svou téměř 20 letou kariéru s výraznými jmény alternativní kytarové i elektronické hudby, jako například Jex Thoth, Sylvester Anfang II, Zola Jesus, či nejnověji s londýnskou drone-ambientní umělkyní Anji Cheung.
V tvorbě Burial Hex není nouze o tajemný dark ambient, mysticky podmanivý post-industriál, psychedelické klávesové běsnění a výraznou emotivní hlasovou performanci. Na koncertě byla též jedinečná příležitost k zakoupení nového split alba Burial Hex & Les Chasseurs De La Nuit z vydavatelství Tesco Organisation, jehož obal zdobí fotografie sousoší Souboje Titánů ze západní brány Pražského hradu. www.burialhex.bandcamp.com
Koncertní část večera zahájil drone-dark ambientní projekt Angel Epilepsia se svou znepokojivě pochmurná elektronikou. www.angelepilepsia.bandcamp.com
Spolupráce: hudební produkční skupina Arkham Productions, spolek Krajinou přílivu a Sdružení Serpens
