Amálie Bulandrová:
Dvakrát Růžena Vacková a Výtvarný projev v dramatickém umění
foto: Jakub Hrab
„V Libeňské synagoze jsou výjevy ze života Vackové, respektive z doby strávené ve věznici, předávány prostřednictvím více i méně metaforických obrazů. Jejich výtvarná poetika se propojuje s veškerým prostorem budovy, který inscenátoři uchopují jako celek a důsledně s ním například v kontextu světelného a zvukového designu pracují. Monumentálnost a původní posvátný charakter synagogy navíc dodává specifický rozměr nábožensko-filozofickým úvahám Vackové a vytváří tak jistý fyzický rámec jejího životního osudu.“
více na stránkách podhoubi.com
Marcela Magdová:
Hlas, který nešlo umlčet
Scénický projekt Spis / Růžena Vacková není jen dokumentem
„Díky herci a performerovi Jakubu Gottwaldovi a spolku Krajinou přílivu ožívá v libeňské synagoze neokázalé, a přesto strhující drama o profesorce Růženě Vackové, perzekvované nacistickým i komunistickým režimem. Jak neotřele zpřístupnit historickou postavu a její životní zkušenost?„
Matěj Kratochvíl:
Zkouška sirén – Synagoga naplněná hudbou
Zvuky, které nejsou vidět, prach a světlo v hudbě Matouše Hejla
Jdeme-li na koncert, ať už jde o jakýkoliv žánr, některé věci očekáváme tak nějak automaticky. Předpokládáme, že naše sluchové i zrakové vjemy budou v souladu, tedy že uvidíme na to, jak jsou produkovány zvuky. A také že bude určena hranice mezi tím, které zvuky jsou součástí koncertu a které do něj naopak nepatří, že ty druhé budou pokud možno redukovány. Skladba Matouše Hejla Sng09/20 tyto dvě konvence narušila.
celá recenze zde na webu HIS Voice
Marcela Magdová
Radostná kolaborace
Ecův text Ur-Fascism (1995, česky vychází v rámci uvedení projektu) inspiroval jednoho z předních představitelů české nezávislé scény, démonického hledače Jakuba Gottwalda, ke stejnojmennému scénickému projektu. Ten prostřednictvím nové rituality a symboliky s veškerou vážností zcela nenápadně a mimoděk rozkrývá obludnost mocenských mechanismů.
celý text recenze na webu A2
Petr Placák:
Republika andělů, Barevné vise poustevníka Boruta Hollanda
„Znovu a znovu jsem se snažil představit si hranici prostoru nebo jeho neohraničenost, čas s počátkem a čas bez počátku a konce“ (Martin Buber)
„V libeňské synagoze v Praze na Palmovce je aktuálně možno shlédnout urbanistické vise záhadných měst a andělských světů slovinského autora židovského původu Boruta Hollanda. Borut netvoří, ale studuje, není umělec, ale tálibán, čili student.„
celý text si můžete přečíst zde na webu Babylon Revue
Jiří Machalický:
Sugestivní apokalypsy. Výstava nedávno zesnulého Petra Šmahy přesvědčí návštěvníka o síle umění
Výstava Petra Šmahy, která se koná pár měsíců po jeho smrti v Synagoze na Palmovce, představuje jeho obrazy z posledního období. Malíř již byl nemocný a doléhal na něj vývoj ve společnosti, v níž jsou vztahy ve své bezvýchodnosti čím dál drsnější a bezohlednější.
celou recenzi si přečtěte zde
Soňa Šálková:
Pavel Dias – výstava fotografií v Synagoze na Palmovce
Poctou a vzpomínkou na nedávno zesnulého fotografa Pavla Diase je výstava jeho fotografií v Synagoze na Palmovce. Kurátor David Kumermann při vernisáži zmínil, že více než před rokem společně s Pavlem Diasem ještě plánovali výstavu fotografií z jeho cesty do New Yorku za Karlem Hackenschmiedem. Chtěli tak navázat na výstavu Hackenschmied 110, která v roce 2017 proběhla na stejném místě, a Pavel Dias byl jejím kurátorem. Pandemie však zabránila záměr zrealizovat a 82-letý Pavel Dias mezitím zemřel.
celou recenzi si přečtete zde na webu Art Magazinu
Krajinou přílivu 