aktuality a program

ÚNOR 2023

22.2. proběhne v rámci Malé inventury koncert Beracha

“𝐼𝑛 𝑗𝑒𝑤𝑖𝑠ℎ 𝑡𝑟𝑎𝑑𝑖𝑡𝑖𝑜𝑛, 𝑚𝑒𝑙𝑜𝑑𝑦 𝑖𝑡𝑠𝑒𝑙𝑓 𝑖𝑠 𝑎 𝑓𝑜𝑟𝑚 𝑜𝑓 𝑝𝑟𝑎𝑦𝑒𝑟, 𝑒𝑣𝑒𝑛 𝑤𝑖𝑡ℎ𝑜𝑢𝑡 𝑤𝑜𝑟𝑑𝑠, 𝑖𝑡 𝑗𝑢𝑠𝑡 𝑙𝑖𝑓𝑡𝑠 𝑜𝑢𝑟 𝑠𝑝𝑖𝑟𝑖𝑡.”
Scénický koncert v hebrejštině sboru Veselé chvíle (SBORU z DAMU) v Libeňské synagoze je večerem zastavení se. Večerem, kdy se zamyslíme nad svou přítomností, nad sebou, nad naším vztahem k času, věčnosti, k Bohu a k modlitbám. Proč se i v té nejtěžší chvíli v životě obracíme právě k Bohu, i když v něj třeba nevěříme?
V biblické zkušenosti je čas sám o sobě „chybějící“, a proto je to prostor, který hrozí a pohlcuje, je-li prost „šabatu“; na druhé straně však, pokud čas stojí ve vztahu k šabatu, nalézá své určení a dochází svého završení. Šabat je ne-čas (my bychom řekli: „věčnost“) potud, že je to základ času; je to čas počátků potud, že je to počátek času, je to bytí v srdci dění.” (Di Sante)
Jakkoli je nám blízký, zůstává Bůh vždy naprosto Jiný, neboť nepodléhá lidské logice a jejím požadavkům. Druhá, nepřímo osobní část modlitby („Jenž nás posvětil“) vyjadřuje toto druhé vědomí, jež ovšem nevyvrací první, ale předpokládá je a doplňuje. Beracha takto vyjadřuje zároveň Boží blízkost i jeho vzdálenost od nás, jeho imanenci i jeho transcendenci. Požehnáním věřící vyznává, že Bůh je zároveň přítomen i nepřítomen: přítomen, i když je nepřítomen, nepřítomen, i když přítomen. Bůh, který by byl pouze „přítomností“, by se člověku stal „modlou“: místo aby mu člověk sloužil, dává se jím obsluhovat. Bůh, který by byl pouze „nepřítomností“, by se stal pro člověka cizincem: místo aby ho člověk vzýval, ignoroval by ho. Tím, že ho oslovuje zároveň přímo („ty“) i nepřímo („on“), vyznačuje beracha prostor, kde člověk odkrývá Tajemství, přijímá je a uctívá. (Di Sante)

—-

—————————————————————————————————————

Web Wordpress.com.

Nahoru ↑